Lars je syn toulavé kočky. On i jeho bratři byli k lidem dlouho nedůvěřiví, ale nakonec přece jen začali chodit pro pohlazení. Vypadalo to tak nadějně, že si Lars zkusil odejít do nového domova. Jenže tam zalezl pod postel, nejedl, nepil, nekomunikoval, dokud ho paní osvojitelka nenaložila do přepravky a nepřivezla zpátky. Tady nadšeně vyběhl z přepravky, vylízal zbytky z misek, přišel se přitulit a oznámil mi, že zůstává navždycky.

Lars je neuvěřitelný trouba, protože mohl mít domov z kočičích snů.