Jmenuji se Lupínek, ale ze stromu jsem rozhodně nespadl. Narodil jsem se v areálu porodnice U Apolináře. Jak vidíte, nejen děti zde přicházejí na svět. Sice se zde od loňského jara kočičky odchytávají na kastrace, ale žije jich tu tolik, že se to nedá zvládnout za pár měsíců. A tak jsem se někdy v květnu narodil i já.
Jenže asi před dvěma týdny jsem se zesláblý a zablešený dopotácel do hlavní kuchyně, kde mají teď v létě dveře dokořán a tak se mě tam ujaly paní kuchařky. Ale bohužel je nenapadlo nic lepšího, než že mě jedna z nich odvezla do městského útulku v Měcholupech. Byl jsem přijat, zaevidován, označen číslem 496, odblešen, odčerven a uložen do karanténního boxu.
Představte si ale, jaké neuvěřitelné náhody se dějí. Druhý den po mém přijetí a zveřejnění na stránkách útulku, mě tam náhodou zahlédly holky ze spolku Tlapro, které U Apolináře odchytávají. Začalo pátrání, jak jsem se tam dostal, proč paní kuchařky nezavolaly přímo do spolku, ale hlavně začalo jednání s útulkem o mém propuštění a předání do péče Tlapro. Nebudu prozrazovat podrobnosti, jaké provázely proces vyjednávání, důležité je, že si pro mne další den Adél opravdu přijela. K jejímu velkému překvapení jsem byl předán s tím, že mám veliký průjem a tedy patrně panleukopenii. Takže jsme ihned pelášili na naši veterinu do Nuslí, kde se naštěstí diagnóza nepotvrdila, zjistili, že jsem FIV/FeLV negativní a náležitě unudlený.
Tím ovšem moje lapálie zdaleka neskončily. Po necelých dvou dnech jsme museli jet zpátky na veterinu, protože jsem sice hezky baštil, ale vůbec nekakal a moje bříško se jen zvětšovalo. Poznal jsem tedy funkce rtg a sono přístroje, které krásně zobrazily moje plné střívko. A tak jsem se ocitl zavřený v dalším boxu, navíc s kapačkou v tlapičce. Klystýrky, které jsem pravidelně dostával, pomohly až za dva dny, byl jsem úplně zabetonovaný. Vyšla ze mne hromada mrtvých škrkavek. Odčervení, které mi provedli hned při příjmu v útulku, mě skoro stálo život… Na veterině jsem si poležel šest dní, než se moje bříško dalo do pořádku.
Teď už jsem několik dní doma, mám se moc fajn, řádím, baštím už i sám kakám, prostě si užívám bezstarostných kotěcích chvil. Jo, přátelé, pokud se mi už nic nemilého nepřihodí, budu brzy hledat ten pravý, trvalý a nejlepší domov.
Hezký zbytek léta Vám přeje Lupi, který přežil Měcholupy!
PS: Rád bych vás poprosil o finanční pomoc na úhradu faktury za mou léčbu a hospitalizaci. Z celého srdce vám děkuji!