Ahoj, jsem Myška. Další opuštěná kočka z ulice, které je už 18 kočičích let. Jak jsem se na ulici dostala, to už vám nepovím.

Postupně jsem se ale naučila dovednostem pro přežití venku a nějakým způsobem se o sebe zvládla postarat. Objevila jsem také krmné místo, kde vždy byla připravená plná mistička. Dny plynuly jako voda a já si myslela, že to tak bude napořád...

Jednoho zimního odpoledne se mi ale stalo něco ošklivého. Počíhal si na mě volně pobíhající pes a začal mě honit. To víte, v tomhle věku, to dá celkem zabrat pelášit jako o život. Pud sebezáchovy, ale nakonec rozhýbal i mé staré kočičí tělo a já jsem unikla. Tento den mi bude navždy připomínat vykloubený prstík na noze.

Jak se ale říká, všechno zlé je pro něco dobré. Díky této události a hodné paní krmičce, jsem se dostala do dočasné péče. Skvěle se tu o mě starají a já si konečně mohu užívat zaslouženého kočičího důchodu. Pěkně v klidu, teple, s plným bříškem a mazlením, kdy se mi zachce.

Koncem října se mi ale přitížilo. Přestávalo mi chutnat a musela jsem na veterinu. Pan doktor mi diagnostikoval selhání ledvin a problémy s játry. No, vzhledem k mému věku, mě to ani nepřekvapilo. Tetě doporučil moji hospitalizaci a zahájení infuzní terapie. Tu už mám za sebou a zabrala tak na půl. Tak uvidíme, jak mi bude dál.

Proč vám to ale vlastně píšu? Chtěla bych vás moc poprosit, zda byste mi nepomohli s platbou účtů na veterině. Byla bych vám velice vděčná.

Moc děkuji a posílám pozdravy.
Vaše kočičí babička Myška