Myška žila v nymburské zahrádkářské kolonii. Nikomu nepatřila, nikdo se o ní nestaral. Pokoušela se přiživit s kočkami, které v jedné zahrádce dostávaly jídlo. Paní zahrádkářka ji ale vytrvale vyháněla. Když zjistila, že Myška chodí v noci vylizovat zaschlé zbytky z misek, uklízela misky do chatky. 

Pak Myška přišla do zahrady, odkud byla stokrát vyhozena, prosit o pomoc. Velice těžce dýchala, sotva se držela na pacičkách. I přísná paní zahrákářka ji podala misku s jídlem. Ale Myška nemohla jíst, zápasila o každé nadechnutí. Paní zahrádkářka se na ní 4 dny dívala a čekala, až umře. 

Naštěstí přijel do zahrádek kolega Jakub a začala Myščina záchrana.

Když jsme Myšku přivezli na poděbradskou veterinární kliniku, dýchala s takovou námahou, že se její vyhublé tělíčko otřásalo. Podvýživa, anemie, dehydratace, nízká teplota. Diagnóza: bronchopleuropneumonie (to slovo lze asi pochopit jako dýchací soustava v kritickém stavu). Prognóza: velmi nejistá.
Myščiny akutní problémy byly vyvrcholením problémů chronických. Léta se o ni nikdo nestaral, s nemocí se musela vždycky poprat sama. Její tělo se naučilo žít s anemií i zánětem dýchacích cest. Nemělo jinou možnost. Myška fatální stav svého dýchacího ústrojí dokázala přežít proto, že byla dlouhodobým strádáním vytrénovaná. Na léky a péči její zdevastované tělíčko zareagovalo jako na živou vodu.
Myška strávila na poděbradské veterinární klinice 5 dní. Byla pro ní vytvořena jednotka intenzivní péče. Bydlela v boxu s řízenou dodávkou kyslíku a řízenou teplotou. Paní doktorka trávila s Myškou na klinice celé dny i noci. Nechtěla jí nechat samotnou. Kdykoli mohla nastat krize.

Nyní už je Myška v domácí péči a náležitě si užívá tepla, pelíšku, dostatku jídla a lidské pozornosti. 

Možná vás Myščin příběh oslovil. Možná byste chtěli Myšce vynahradit hladové roky a všechna příkoří, které drobná, zdánlivě křehká Myška musela překonávat. Proto jsme vám o Myšce napsali.