Mňau, tady Princezna.
Dvacet let jsem byla součástí života na Apolináři – měla jsem svůj rajon, svoje lidi, boudičku i teplovodní rouru, odkud jsem všechno pozorovala. A možná právě díky péči, kterou jsem tam dostávala, jsem tu tak dlouho.
Jenže věk je věk… a ten mě teď dohonil.

Pár týdnů zpátky jsem začala být slaboučká. Přestávala jsem jíst, jen jsem spala a síly mě postupně opouštěly. Tety viděly, že to není dobré, a tak mě naložily do přepravky a jelo se na veterinu.
Paní doktorka mě prohlédla, udělala ultrazvuk, vzala krev. Dostala jsem infuze, antibiotika a několik dní jsem si užívala vet hotel. A ono to zabralo. Zase jsem jedla, vrněla a měla chuť do života.

Kvůli mému stavu nakonec přišlo i rozhodnutí, že nadešel čas přesunout se do domova. Ne proto, že by moje kolonie nestačila, ale proto, že ve dvaceti letech už moje tělo potřebuje víc péče, než zvládne i ta nejlepší kočičí stanice. Teta, která se o mě deset let starala, mi poskytla domov.

Ale ještě nemám vyhráno.
Moje zoubky jsou v katastrofálním stavu, a právě ony způsobily všechny potíže – infekce, záněty, bolest, nechutenství. Pokud by se to neřešilo, problémy se vrátí. Proto mě v prosinci čeká zubní ošetření.

Léčba, kterou jsem už absolvovala, stála hodně. A zákrok, který mě čeká, nebude o nic menší.
Prosím… pomůžete mi?
Každý dar může rozhodnout o tom, jak bude vypadat zbytek mého života.

Za každý příspěvek posílám jedno velmi vděčné zavrnění.
Vaše Princezna 👑🐱