Zná to každý azyl - kočičky jsou nemocné a je potřeba jim denně podávat léky. A každý azyl se dříve nebo později dostane do fáze, kdy zjistí, že denní dojíždění na veterinu je prostě nemožné, zvlášť když jde o vesnický azyl a ordinace je 30 km daleko. A tak se azylové tety naučí podávat nezbytné léky, které nemusí nutně podávat lékař, samy. V našem azylu už to paní Jana zvládá bravurně - vždyť má s kočičkami více než 25 let zkušeností. Jenže některé léky je potřeba uchovávat v chladu a temnu - to známe i z domácích podmínek. Ale veterinární léky musíme uchovávat odděleně.

Naše letitá spolubojovnice proti kočičím chorobám vyslovila přání odejít do důchodu, a také se podle toho chová. Je již nespolehlivá, často se na stěnách tvoří námraza a začíná být tvrdohlavá. Rádi bychom jí odchod umožnili a přijali novou, mladší kolegyni, která je plná elánu do práce a o které budeme vědět, že nás nenechá ve štychu. Jenže tato kolegyně žádá o náborový příspěvek ve výši 3000,- Kč a přes to prý vlak nejede.

Prosíme, pomůžete nám získat tuto úplně novou kolegyni - malou ledničku na léky?

Děkujeme :-)