Jmenuju se Clark a do Fouska jsem se dostala společně s jedenácti mými kamarády po tom, co nám zemřela naše lidská máma a nebyl nikdo, kdo by se o nás mohl starat. Byli jsme všichni hodně nemocní, Fouskovic holky za námi každý den dojížděly do bytu, kde jsme zůstali, a ošetřovaly nás, dávaly nám léky a ukázaly nám, že jim na nás záleží. Stačilo pár týdnů a jsou z nás všech ti nejmilejší a nejvděčnější Fousci :) Větší část z nás už své domovy našla, já tu ještě čekám a doufám, že se také brzy dočkám:)

Aby mi to čekání lépe utíkalo, prosím o mé oblíbené konzervy Bozita.

Děkuji,

Vaše Clark z Fouska :)