Čáááu, jsem Káťa, Kačka. Občas mi říkaj i čertice.
Asi proto, že si u misky s jídlem umím zjednat pořádek. Pravděpodobně byste to do mě neřekli, co? Klamu totiž tělem. ;)

Jak jde ale o pořádnou baštu, tak neznám bratra. A to jich tady na Apolináři mám spoustu. I séger. Ale nebojte, nejsou všichni pokrevní, jen tu spolu sdílíme místo k životu, tak je tak zkrátka beru.
Naštěstí tady dvounožci usilovně pracujou na tom, aby se mi už žádní další sourozenci nerodili. To dost vítám, protože furt se s někým mačkat u misky mě zkrátka nebaví.
Jinak se nám tu daří bájově. Místní sestřičky nás docela rozmazlujou. Zajistily tu pro nás zázemí, kde se můžeme schovat před deštěm a sněhem. Plní nám mističky a když nás trápí nějaká nemoc, tak volají o pomoc.
Mají nás rády a my je. Takže je rozveseluju svou přítomností. Občas jim zahraju divadlo. To chytám listí nebo trávu, čemuž se ohromně smějou. A občas se od nich nechám i podrbkat, abych jim tu vděčnost ještě víc dokázala.
Pokud byste mohli postrádat nějakou tu kačku, tak já, Kačka, budu ráda. Děkuju.