Jsem Buzz a jsem pako. V létě jsem přišel o svůj domov, protože moje paní onemocněla a už se nezvládala starat o akčního obřího kocoura, stal jsem se tedy Fouskem. Nedávno přišla nová šance v nové rodině, vše bylo super. Jenže já celý dny sám doma prospal, a když ti moji byli doma, těžko jsem krotil svuj jižanskej nakumulovanej temperament. Ze samý lásky jsem po nich lez, skákal a pakatěl, a to i v noci, když chtěli spát, no a někdy jsem je u toho v samý euforii hryz nebo škráb. No a tak jsem Fousek zas. Ach jo. Já vim, že to se mnou neni lehký, velkej mezkovitej kocouří tank, a přitom já bych tak moc chtěl někam patřit, někam domu. Jestli tohle čte někdo, koho nevyděsí vyžranej pruhatej kocour, co je občas trochu poděs, přežije, že ho občas ochutnam (a nebo mi bude umět vysvětlit, ať to nedělam), ať se ozve do Fouska. Dát mi šanci totiž znamená i získat velký kocouří srdce, parťáka, oddanýho kamaráda.

A protože velký tělo rádo velký porce, prosim o balení konzerv Cosma :)

Díky,

váš Buzz z Fouska:)