Čauky mňauky, tady Čert, kočičí bezdomovec.
Narodil jsem se totiž na ulici. Byl jsem bez domova, bez pána, bez péče. Zákony na mě v Česku totiž nepamatují a nikoho vlastně nezajímám.
Potuloval jsem se tedy bezprizorně po Praze a často neměl co jíst ani pít. Zkrátka nevedlo se mi vůbec dobře. Nakonec se na mě ale usmálo štěstí, protože jsem se dotoulal k panu Františkovi. František je prima pán, sám toho sice moc nemá, ale nějak se mu mě zželelo a nechal mě u sebe bydlet. Vždycky mi říká: „Čertíku, vždyť my jsem oba stejní, chlapi bez domova. Lidský a kočičí bezdomovec.“ Kočko bezdomovců nás tu žije víc. A proto jsme rádi, že nám chodí pomáhat i teta Alena, která nás zásobuje krmením a taky se stará, abychom byli zdraví a kastrovaní.
Rozhodl jsem se, že přiložím tlapku k dílu i já a chtěl bych vás moc poprosit, za sebe i všechny mé kočičí přátele, o příspěvky do mističky, abychom mohli dostat velkou zásobu krmení. Děkuji!