Zdravím vás, já jsem Chlupáč. To jméno mluví samo za sebe. Jsem totiž chlupatý fešák, co se rád nechá obdivovat… tedy jasně, že jen na dálku, abych se cítil bezpečně. Než mě jednou lapili (však víte proč), stihl jsem s jednou místní krasavicí zplodit pár potomků. Dva moji synci tu se mnou dodnes žijí a já jsem na ně pyšný. V oušku mám malý zástřih – prý aby bylo jasné, že už mám po starostech a můžu si žít v klidu.
Žijeme v zahrádkářské kolonii v Bohnicích, kde o nás pečují dva bezva dvounožci. Na jejich zahrádce nám dávají misky s papáním. Máme tu zateplené boudičky vystlané dřevovláknitou vlnou. Teploučké, voňavé a bezpečné. V chladných nocích je to jako pro dvounožce zalézt do teplé postýlky. Je nám tu zkrátka opravdu dobře.
Já jsem pořád opatrný a držím si odstup, ale ta bašta… no, ta stojí za odvahu. A nejlepší je, že krmí nejen mě, ale i moje kluky. Jsme taková jejich malá parta na stravu a nocleh.
A aby nám naši dvounožci mohli dál dávat tu skvělou baštu, moc prosím o nadílku konzerviček.
Moc vám děkuju, váš Chlupáč