Ahoj, já jsem Matýsek.
Je mi rok a půl a žiju v zahrádkářské kolonii v Bohnicích. Tady jsem se narodil i se svým bráškou Mourkem. Když jsme byli ještě malá koťata, ujali se nás dva dvounožci, co tu mají zahrádku. Nejdřív nám nechávali papání na místech, kde věděli, že ho vyčmucháme. A měli pravdu — koťata přece najdou úplně všechno.
Na podzim jsme od nich dostali zateplené boudičky. Teplé, voňavé, vystlané dřevovláknitou vlnou, prostě kočičí sen.
A na jaře mě odchytili na kastraci a vrátili s nastřiženým ouškem. Nejdřív jsem byl překvapený, ale odpustil jsem jim rychle. Od té doby se mám opravdu dobře a hlavně… je tu klid. Žádné rvačky, žádné nahánění koček, jen pohodové žití.
V naší kočičí stanici máme všechno, co kočka bez domova potřebuje: boudičky, misky s baštou, vodu i dobrůtky. Jsme u těchto hodných dvounožců doslova na stravu a byt. Už s Mourkem poznáme zvuk jejich auta. Hned pak běžíme k cestičce a vyhlížíme je. A když otevřou misky? To je pro mě ten nejhezčí moment dne.
Jsem pořád trochu plašánek, ale mám je moc rád. A vím, že oni mají rádi nás.
Abychom měli stále plná bříška, moc prosím o zásobu konzerviček.
Děkuju, váš Matýsek