Nazdááár, tady Macek B.
Jo, to písmenko za jménem mám schválně. Prý abych se nepletl s jiným Mackem z Opočnice. Ale mezi náma – ten by se se mnou stejně plést neodvážil. Jsem totiž místní uliční elegán z Bečvár, mistr v loudění a zkušený lovec konzerv.
Bydlím na krmném místě, kde se o nás stará teta Renata. To místo je naprosto top. Každej den máme naplněné mističky, přístřešky zateplené polystyrenem a dokonce i veterinu, když je potřeba. A to všechno díky lidem, kteří chápou, že i pouliční kočky potřebují svoje zázemí. My totiž nejsme divoká zvířata – jen jsme měli smůlu, že nám někdo zavřel dveře před čumákem.
V naší kočičí stanici panuje jasnej řád. Každá kočka je vykastrovaná, takže žádný rvačky, žádný křik po nocích. Jen pohoda, žrádlo a klid. Občas teda zkusím vyfouknout kousek masa kámošovi Kryšpínovi z misky, ale to jen, aby věděl, že Macek B. je pořád ve formě.
A víte co? Kočičí stanice jako je ta naše jsou fakt důležitý. Díky nim se z nás nestávají hladové stíny po ulicích. Máme svoje místo, svoje lidi a pocit bezpečí. To za to stojí, ne?
Takže kdybyste mi chtěli poslat pod stromeček pár konzerviček, slibuju, že se podělím. Teda možná. Možná tak napůl :D
Díky, Mňaužíšku, že pomáháš nám kočkám žít důstojně i venku.
Tvůj Macek B.