Ahoooj, jsem Mimina. Vlastně si už ani nepamatuji, proč mi tak říkají. Možná že jsem nejmladší obyvatelkou kočičí stanice u lidí bez domova.
Koček nikoho nás tu totiž žije víc a občas si mě ostatní docela dobírají. Říkají mi pískle, mrňous i škvrně. Darebáci jedni. Ale líbit si to nenechávám a občas jim vyvedu nějakou kočkovinku – třeba zblajznu jídlo z misky a svedu to na někoho jiného. Hihi!
Jsem moc ráda, že si nás vzal František pod křídla. Je to tu totiž ohromný. Jídlo, pití, pelíšek – co víc si přát? Navíc, když nás něco bolí, tak jedeme k paní doktorce. Taky je postaráno, aby se nám nerodila koťátka. Za což jsem osobně dost ráda. To vše okolo zařizuje teta Alena, která k Františkovi pravidelně chodí. Je mi líto, že na mě zákony v Česku nepamatují a nikoho, kromě Františka a Aleny, vlastně nezajímám. Moc bych si přála, aby se to změnilo.
Milý Mňaužíšku, moc tě tedy prosím o příspěvek na nějaké dobré krmení, protože toho není nikdy dost. Děkuju! Tvoje Mimina.