Mňauky, tady Mimi. Ještě před časem jsem byla kočka nikoho. Ale teď už vím, že i kočka z ulice může mít domov – i když ten domov má jen pár dek, krabici a jedno velké srdce. To srdce patří Františkovi. Je to moc hodný pán, který sám nemá skoro nic, ale přesto se se mnou dělí o všechno.
Před necelým rokem mi nebylo dobře. Ztrácela jsem srst, hubla jsem a neměla sílu. František se o mě bál, a tak zavolal tetám z Tlapro. Ty mě vzaly k paní doktorce, která zjistila, že mám nemoc štítné žlázy. Od té doby poctivě užívám lék jménem Apelka – a světe, div se, cítím se zase skvěle! Srst mám hustou, oči lesklé a chuť k jídlu obrovskou.
Letos bych si pod stromeček přála něco dobrého do bříška – nejlépe granulky, které mi pomáhají zůstat silná a zdravá. František říká, že jsem jeho malý vánoční zázrak. Ale já si myslím, že ten opravdový zázrak jste vy – lidé, kteří nám pomáháte.
Děkuju z celého kočičího srdce. Vaše Mimi.