Héééj, viděli jste to?
To je snad kočičí nebe, nebo co. Možná Hilton! Říkají tomu ale kočičí stanice. To jsem jak tě živ neviděl.
Jej! Jsem se z té radosti zapomněl úplně představit. Jsem Abraxas.
A opravdu tu jsem, jako v Jiříkově vidění. Narodil jsem se totiž na ulici a abych sehnal něco k jídlu, to jsem se vždycky musel pořádně vohánět. A tady? Tady mi servírují baštu každej den. A ještě do misky. Říkám, že jsem to jak tě živ neviděl. Taky tu jsou teplé úkryty. Nemusím obtížně hledat nějakou díru, kam bych se schoval, když prší nebo sněží. O mrazu ani nemluvím.
Ale koček je tu docela dost. Se teda nedivím, když tu máme tuhle bezva péči. Dvounožci tu proto usilovně pracují na tom, aby se zdejší osazenstvo nerozrůstalo. Protože jsme experti na množení a snad by nás pak opravdu bylo milion.
Pokud byste mohli postrádat nějakou tu kačku, tak mi ji prosím sypněte do mističky. To víte, to jídlo v Hiltonu není nejlevnější.
Díky! Váš Abraxas