Mňau… jsem Mourovánek.
Možná mě hned neuvidíte. Držím se trochu vzadu – v keři nebo u plotu, odkud mám dokonalý přehled o všem, co se kolem děje. Jsem takový náš tichý strážce. Neperu se, nedělám rozruch… jen hlídám, aby byla naše parta v bezpečí.

Když přijde moje teta s krmením, sleduju ji z dálky. Teprve když miska tiše cinkne o zem, rozeběhnu se k ní – ale pořád s opatrným odstupem. Já totiž moc dobře vím, že taková miska není samozřejmost. Pro kočku žijící venku je to jistota, která rozhoduje o síle, zdraví a někdy i o tom, jak zvládne další noc.
Kočičí stanice na Praze 10 je náš domov. Máme tu svůj prostor, svoje zázemí, péči i klid. Lidé nám tady pomáhají žít důstojně, schovat se před zimou, mít plnou mističku a dožít tam, kde to známe a kde je nám dobře. Pro takové klidné povahy, jako jsem já, je to nenahraditelné.

A jestli bych si mohl něco přát? Kvalitní konzervičky. Takové, co provoní i keř, ve kterém se schovávám.
Děkuju vám, váš strážce Mourovánek