Lorenzo. Na dovolený v Bibione ti poplete hlavu. Koupí ti nejlepší zmrzlinu u pláže, tancuje, jako by sám vynaleznul latinskoamerický tance, a šeptá ti do ucha italský slovíčka, který zněj jako sladký šumivý víno, neva, že jim nerozumíš. Až za tejden po letu domů nízkonákladovou herkou z týhle mafiánský romance vystřízlivíš, dojde ti, že jedinej Lorenzo, kterej má ve tvym životě místo, je ten z Fouska, tedy já.

Zmrzlinu ti nekoupim, ale můžeš jí přede mnou sníst celej kyblík polívkovou lžící, před lednicí zatančim nejen latinu, ale i standard, a ať už ti budu ráno v posteli do ucha mňoukat, vrnět nebo vejt, budeš rozumět naprosto přesně, že si právě objednávám snídani.

Mohla by to, prosím, být Cosma?

Grazie,

váš Lorenzo z Fouska :)