Jsem Narfi, dřív kocour bez šance, dnes na cestě za korunkou krále krásy. Bude to rok, co jsem se prý na ulici měl dobře, sedřeniny od asfaltu, rány na hlavě po střelbě vzduchovkou, shnilé zuby, zhnisané uši a přerušenou páteř na začátku ocasu bych si tam sice asi sám nezahojil, ale měl bych v centru města tu nedocenitelnou svobodu a volnost, po které touží přeci každá kočka. Ona ta svoboda by mě během pár dní, možná týdnů, zabila, ale to je přeci příroda, že.
Dostat mě do stavu, v jakém jsem dnes, trvalo mnoho měsíců, stálo to velké úsilí mnoha lidí, obnášelo moji nesmírnou trpělivost a klid. Dnes jsem silný, zdravý a vděčný, že se tenkrát ve Fousku nenechali zlomit, a do místa, kde jsem měl podle přírodních zákonů ulice brzy zemřít „přirozenou“ smrtí rukou některého z milých spoluobčanů, mě odmítli vrátit.
Přál bych si být inspirací ostatním, aby se nebáli chtít od života víc. A taky bych si přál kvalitní konzervy Mac's a pár korun navíc do mističky na moje gastro doplňky :)

Dík,
váš Narfi z Fouska :)