Zdravím vás, já jsem Chlupinka.
To jméno mluví samo za sebe. Jsem totiž chlupatá krasavice, co se ráda nechá obdivovat… tedy jasně, že jen na dálku, abych se cítila bezpečně.
Než mě jednou lapili (však víte proč), stihla jsem s jedním místním fešákem přivést na svět pár potomků. Ale teď už mám po starostech a můžu si žít v klidu. Na důkaz toho mám v oušku malý zástřih.
Musím vám také povědět, že mě nedávno potrápilo zdraví. Teta Jiřinka si všimla, že mi není dobře, protože bolest se schovat nedá. A na veterině se ukázalo, že je moje tlamička ve velmi špatném stavu. Musela jsem podstoupit vytažení všech zubů.
Bez toho ošetření bych chronickou bolestí trpěla dál a nakonec přestala jíst. A právě tohle je ukázka toho, k čemu slouží kočičí stanice. Kdybych neměla své dvounožce, kteří mě znají a sledují, nikdo by si mé bolesti nevšiml včas.
Kočičí stanice nejsou jen o miskách s jídlem. Jsou o vztahu, důvěře a péči, díky které se včas přijde na to, že je některé z nás ouvej.
A aby mi naši dvounožci mohli dál zajišťovat péči a měkkou zotavovací baštu, moc prosím o nadílku konzerviček. Každý příspěvek pomůže!
Děkuji, vaše Chlupinka